LOGIKA UTRPENÍ

16. dubna 2010 v 13:54 | Otakar |  mystika
úvodem

Utrpení je název pro spektrum stavů prožívání na individuální a kolektivní úrovni.

Můžeme rozlišit mnoho pocitů způsobujících utrpení, není důležité je seřadit do tabulky, bohatě stačí osobní zkušenost.

Utrpení vnímám jako proces, který nemůžu hodnotit jako dobrý - špatný, užitečný nebo zbytečný, přestože jsem zaznamenal, že do buddhismu laděný názor je ten, že utrpení je zbytečné a do křesťanské západních tradice, že utrpení je nezbytné. (buddha netrpěl na kříži :-)) Oba dva názory jsou vyhraněné, faktem je, že člověk disponuje volbou netrpět.

Takovým základem individuálního pekelného prožívání je komplex. Psychická (duševní) konstrukce vzniklá na základě zranění - kontaktu s "nepřijemnými" emocemi - defektně zvládnutou situací - od doby pobytu v děloze (emoce matky, situace v rodině, situace v průběhu integrace do společnosti) až do doby kdy čtete tento článek.
Takový komplex je vpodstatě nánosem na původně vrozené kvality - krustou na lidské bytosti jenž zakrývá to jaký člověk doopravdy je, ale to bych předbíhal.
Komplex je tedy reakce na prožitou situaci v minulosti a projevuje se při podmínkách jemu vhodných. Zde člověk může využít svojí magickou představivost a říct o takovém komplexu, že je to vnitřní (osobní) démon - s analogií má nademnou moc/ nemá nademnou moc :-) a žije v prostředí jemu vlastní.





Pro využití takového komplexu k naladění se na neosobní démonickou bytost/sféru (bezevšeho když je takový komplex jedním z "projevů") psát nebudu - ono to nemusí fungovat jenom jako bráná, ale také jako zámek - pakt - kterým bude člověk k neosobnímu démonu přikován.

Rozbor a základní rozlišení

Je dobré si uvědomit, že žádné utrpení se neděje bezpříčinně. Pro jednoduchost budeme definovat utrpení jako to, že se člověk "necítí dobře". V konečném důsledku je i fyzické utrpení - bolest - chemickou reakcí způsobující pocit. (nehodlám říkat že něco nebolí když to bolí :-)

Klasický komplex má tedy původ v minulosti a je reakcí na prožitou situaci. Motorem je člověkem přikládaná hodnota/význam dané situaci, jenž silně prožil. Platí že čím se blížíme dětství tím více energie mají motory pro svůj chod. Dalé hraje úlohu to jak jsme se s takovou situací vypořádali, čili jak jsme to celé pochopili a sami pro sebe situaci vyřešili. Vzhledem k nízkému věku se tu dostáváme k jednoduché logice, založené na tom jak vnímáme svět a jeho dění v daném věku.
Zde spočívá Jádro logiky utrpení, hlavně v tom neviném nepochopení dětské mysli. Daná situace má zaručeně více faktorů než jsme si v té době uvědomovali.

Energie - Motor - Jádro... Projev - Kompenzace či Konfrontace?


Mechanika a tendence k osvobození

V životní situaci se dostaví podmínky příhodné situaci kdy komplex vznikl, tím je tento psychický obsah aktivován a projeví se...
Člověk tomuto stavu, který nemusí řešit, ale vnímat ho jednoduše jako součást psychologického bytí, které je individuální v tomto projevu momentální nálady - čili přejde stejně tak jako se zjevil, bez většího úsilí nebo pozornosti - přikládá zvláštní význam a reaguje jakoby jeho minulost byla stále aktuální. Přijde situace která je podobná té v níž se poprvé cítili špatně, cítí se tak znovu a reaguje pod vlivem tohoto pocitu.
Nevnímá komplex jako proces minulosti, která již nemá význam a pokud se projevuje tak stejně odezní. Je tedy lapen svým dětským nepochopením.

Stává se tak, že se jedinec "necítí dobře" - osobní démon ho ovládne - tak v něm získá své místo a projevuje se dále - potřebuje se živit - což se děje kompenzací tohoto pocitu následnou deviací - čímž tuto kvalitu rozšiřuje do světa a upevňuje. Nevyčerpává tak energii pro motor, ale snaží se komplex něčím vyrovnat - tím prohlubuje psychologickou oblast komplexu až k napojení se na kolektivnější psychologické oblasti nevědomé sféry - což je víceméně nevyčerpatelný zdroj pro komplex.
Motor je tedy napojen na kolektivní archetyp lidské psýchy, který k sobě váže tutéž energii a potenciál. Nebo-li napojení se na psychologickou oblast, která obsahuje - projevuje - činy jejího druhu skrze ztotožněním se s touto kvalitou.
Dotyčný však zfyzičněním - ztělesněním a působením této kvality na okolí, může lépe vyzrát na její řešení, tím lépe když tato psychická oblast k sobě přitahuje jen ty z podobným laděním - psychologií - duševním stavem, čili k tomu mají příležitost oba :-)
Karma není slepý, který přišel k houslím.
Člověk víceméně koná z hlediska vibrací, v něm uložených - pro tuto událost v sobě má již zvoleno, pokud je však pozornost sebeuvědomování přesunuta mimo oblast dětských křivd, stává se setkávání s energií tohoto druhu nezajímavou nebo pouhou hrou bez většího významu.

Uvědomí-li si člověk svojí nestvořenou podstatu a dál o ní projevuje vnitřní zájem či o ní už jenom Ví, uvědomuje si, že všechno co se odehrává před očima je jen výsledkem minulosti a všechno co dělá výsledkem jeho potenciálu daného stavém života. A má-li člověk vlohy pro to volit si mezi těmito stavy - je pánem svojí karmy - života.

Užívá-li se ke kompenzaci komplexu magie, osobní démon spoutal člověka a využívá takových sil ke svému růstu - až pukne a neznaboha roztrhá :-)

Prvotní potenciál daný zrozením se takto zkalil procesy tělesného a emocionálního utváření a my se poděsili výsledného obrázku. Pokud před ním člověk neuteče, může dojít k projevům energie - respektive přístupu k dané psychologické oblasti, která zažehnává/upokojuje - řeší toto utrpení - osvobozuje od něj nebo nenapomáhá jeho působení ve světě.

Na základě toho může mít prostor projevit kvality, které předtím v sobě neviděl, protože vlastně řešil něco jim podřadného a naplnit tak svojí plnohodnotnou roli - důvod - plně projevit své vlohy - nepotlačováním svého potenciálu v komplexech.

Postupná seberealizace kvalit bytosti dané před zrozením v hmotném světě je vpodstatě uvědoměním si důvodu vlastního bytí.

Komplex na sebe rád upozorňuje, čímž člověka nutí ho řešit, přestože je pouhým nastavením mysli, které se může projevovat skrze sebepociťování i jako tělesná reakce - držení těla - napětí ve svalech což je podvědomé sepnutí a také způsobem jejich používání. Pozornost je zapletením se do řešení komplexu rozptýlena a omezena formou struktury komplexu.

Tímto omezením je vlastně "bezhlavé" prožívání pocitu utrpení - člověk lpí na tom, že se necítí dobře. Neuvědomuje si, že se tak zazdil sám a osvobození vedoucí skrze konfrontaci a přijetí zdroje jeho utrpení mu nahání hrůzu - protože odděluje komplex od sebe - tím mu dává tu hrozivou démonickou podstatu a volí raději jeho kompenzaci - živení, aby spokojen usnul a neupozorňoval na sebe. Někteří takovou činnost dokonce nazývají integrací svého stínu. Uspokojením potřeby akorát zhmotňují psychické nastavení na základě "nepochopení" přístupu z minulosti, který navíc nemusí být jejich, ale je třeba dědictvím rodičů a jejich prarodičů - rodové línie - dědičný hřích :-)

Tak je člověk vlastně odveden utvářením světa sám od sebe. Od své přirozenosti - ty faktory, které určili jeho psychologii před zrozením - to jak vlastně daný jedinec bude reagovat na prožívané situace, jak se do něj zapíší a jaký k tomu zaujme postoj a také jeho potenciál. Následným znovunalezením sebe přes zatížení zrozením v dané situaci, člověk obohacuje celek o svoje "řešení" této situace.
Smyslem života je život. A to jak žít je individuálně ryzím výtvorem pro budoucnost, novým řešením, které předtím nebylo a které od tohto zrození bude (v kolektivu zaznamenáno).

Základní druhy působení utrpení

Pokud máte zájem energii vybít/vyrovnat - respektive integrovat svůj stín - musíte vystavit sebe situaci v níž se komplex projevuje trochu více než běžně. Člověk, který se stydí a bojí se projevovat - jednoduše půjde na podium a zazpívá. Tím je komplex vystaven konfrontaci. Ne ve všech případech může být tato fyzická cesta takto jednoduchá. Důležité však je to, že dotyčný si uvědomí svoje dětské nepochopení situace a to, že již není dítě - tato situace již není aktuální.
K situaci kde vznikli podmínky pro projev komplexu již má jiný přístup, hlavně už vlastně není aktuální ten přístup k takové situaci, který vyšel jako komplex z dětství a může se projevit původní potenciál bytosti.

Cesta utrpení však může jít i jinudy, jak již bylo napsáno. Zvládat vnitřní napětí vůči situaci, kterou nám vytvořil komplex je těžké a díky nepřekonání rezistence - strachu - dojde k vybití napětí z komplexu jiným způsobem, které sebou nese udržování tohoto komplexu nebo posilování vedoucí k zapomění se v něm (ztotožnění se s ním).

Člověk na takovém podkladě působí utrpení ostatním. Těm, kteří pro to mají zaděláno. Nevědoucí přístup obou plodí další utrpení.

Základní logická konstrukce tohoto procesu je taková, že jedinec si na toto konání klade "právo" je to pro něj "správné" a činí mu to tzv. zadostiučinění - uspokojení "jeho" nároku:

citím se ublížen - ublížím
citím se omezen - omezím
cítím se viný - obviním
...atd.

Z takto postavené konstrukce je patrné, že to není řešení toho proč se dotyčný takto cítí. Není to ani řešením situace díky které se takto cítil poprvé, je to pouze její přenos - šíření.

Závěrem

Nutno podotknout že traumata minulosti, které nám připomíná situace v přítomnosti jsou aktuální právě díky naší zainteresovanosti do této minulosti - odvozování sebe od situace.

Vnitřní mechanismus je individuální stejně jako jeho způsob prožívání, komplex i následné pocity obecné - kolektivní (komplex méněcennosti má více lidí) - je tedy součástí stvoření.
Sebevětší strach z těchto věcí je nelogický - absurdní - a proto může činit obtíže ho projít nebo vyřešit a kompenzace je vpodstatě činnost zbytečná - navíc - omezující prostor pro plné vyjádření potencíálu původně zrozené bytosti - respektive její plný potenciál je filtrován těmito komplexy.

Není poviností tyto komplexy řešit, ale je dobré se jimy nesvazovat a činit co je člověku vlastní - pro co má vlohy. Každý se tu bude nějaký čas s něčím potýkat - tzv. něco řešit. Dokud to pro něj bude mít význam - o tom rozhoduje dotyčný člověk.

Není potenciálem článku podat lék proti nemohoucnosti, kterou si sami působíme, ale poukázat na ni - přestože to tak nelze brát. Omezení je dobrovolné - přestože se jeví jako slepé.
Není možné říct, že utrpení takové či takové je zbytečné, protože člověk nakonec stejně dojde vysvobození - svojí cestou - proto není dobře a špatně - nakonec...

... to člověka přestane zajímat a nebude to dál řešit nebo činit. Jak dlouho to potrvá je na jeho svobodné vůli.

Koho by bavilo trpět donekonečna :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama