Idea Magie

1. prosince 2012 v 22:11 | Slučuj a rozlučuj! |  magie
Nejdříve je nutné začít reflektovat sám Sebe.

Samotné poznání je umožněno skrze zrcadlo svého Vědomí.

Invokační magie rozšiřuje poznání zrcadla skrze volní působení obsahů vědomí na Sebe a své tělo.

Evokační magie slouží k projevení na duchovní, intelektuální, duševní a tělesné úrovni. V jejím jádru je volní poznání obsahů vědomí a následná manifestace poznání.


Zralejším způsobem poznání je přímé zření.
Z toho vyplývá i přímá manifestace.

Kudy povede cesta je dáno dispozicemi a přístupem-pohledem individuality.

Mágem se člověk stává až zasvěcením skrze Vůlí k završení Velkého Díla a dosáhnutí úplné dokonalosti.

Tradice odkazuje na poznávání koloběhu a jeho sil.

Fyzicky je koloběh vyjádřen otočením nebes, čili dvanácti znameními a za síli (základní) se považuje sedm objektů-planet. Odpradávna pozorovali lidé rytmus přírody a jejích proměn ve vztahu k nebeské klenbě. Živli měli předobraz pravděpodobně ze čtyř ročních období (ale formulaci máme od Aristotela), které utváří jeden svět - hmotu.

Principem je vnímat děj v cyklech a síly, které cyklus ovlivňují a samozřejmě fáze cyklu i s jejich konkrétnostmi.
Uchopení koloběhu dává možnost dozrát a být v harmonii se všemi stavy.
Víra v reinkarnaci člověka je pravděpodobně způsobena faktem, že příroda své plodiny zabíjí a opět oživuje.
Samotné stvoření člověka přichází z nebes a podkládá to svým nehmotným - vnitřním vnímáním a nefyzickými vjemy.

Poznání magie vede za koloběhy a cykly stvoření.

Cílem je nejvyšší bytostnost - dokonalost - nebo-li završení Velkého cyklu vzniklého z nejvyšší bytostnosti.
Je to přirozená touha a spiritualita všeho druhu se jí snaží osvětlit.

Pro magii je charakteristický mýtus o stvoření nebo popis toho jak se věci dějí nebo stali a co se také stane, v jistém smyslu obsahuje interpretaci poznání Velkého cyklu. Jiné druhy spiritualit cykly a stvoření neřeší a věří pouze v nehmotný svět duchů či bohů, které uctívají, aby působili na život v tomto světě a nějaký cíl nebo účel nemají.

Myšlenka stvoření je v magii jako nejdůležitější a poznání "stvoření" a transcendence koloběhu za hlavní linii.
V tomto je blízká bönu, buddhismu, józe, kabale a jiným systémům.

Od 12. století se dá v evropě pozorovat zasvětitelská struktura o čtyřech živlech, sedmi planetách, 12 znameních a nebeské hierarchii - zastoupena v mnoha textech (grimoárech) a všeobecně šířena osobnostmi magie. Původ můžeme vidět už v nejstarší civilizaci - Sumeru společně s nejstaršími texty o magii (12 znamení a 7 sil).
Tradice magického působení sahá pravděpodobně i před první stavitele měst.
Lidé věří na magii už skutečně dlouho, ale nikdy se nestala hlavní náboženskou doménou protože vyžaduje hlubší praktikování a porozumění světu než víru a uctívání. Nejsou národy mágů, kabalistů, bohů, buddhů, máhasiddhů nebo proroků, což je v jednotlivých proudech spirituality reflektováno jako pád, černý věk, doba temna a úpadek.

Formulace "magického" aspektu lidství probíhala v kulturách napříč historií.
Vpodstatě tak nezáleží na koncepci jak toho všeho dosáhnout a jakým způsobem uchopíme svůj spirituální svět, ale jak sami se sebou naložíme a kam dojdeme. V tomto se jistým způsobem přikláním k chaosmagickému směru kde se koncepce záměrně střídá, aby člověk pochopil iluzivnost a libovolnost pojímání spirituality a jednotlivých přístupů, které plodí různé výsledky a situace. Tato práce s variabilitou vnímání sebe, transcendence a světa rozšiřuje nekoceptuální a spíše intuitivní poznání o skutečnosti, které přesahuje možnosti vyjádření.

Z poznání se rodí svoboda a moc.
Spirituální moc je známa od prehistorie v obraze šamana. Nelze jí vidět, snad cítit, ale musí mít výsledek, protože herectví by jí neobhájilo. A tyto výsledky se "magicky" podíleli na budování společnosti a civilizací. Světské moci je duchovní nadřazena a podílí se na dění svojí aktivitou z jiné úrovně (Vědomí). Záměrná změna obsahu Vědomí je pro spirituální žití typická a k hlubšímu porozumění vlastně nutná, protože překračujeme svůj dosavadní svět, své znalosti, vědění, sebeuvědomění a sebeidentifikaci.

Metody změny vědomí dostávají člověka do kontaktu s nehmotnou tradicí a nehmotnými bytostmi - inspirující, vyučující a "osvěcující" jeho individuum. Spirituální tradice plyne z vyšších pozic vědomí a její hloubka se může otevřít a nikoli předat (slovně, písemně, objekty). Pochopení a začlenění se do "tradice" nezáleží na vnějších podmínkách, přečteném, nastudovaném nebo napraktikovaném, ale na vnitřní zralosti - připravenosti pro spirituální stezku, protože ta určuje zda je zajem pouze o viditelný svět a jestli je motivace hledat nebo zajímat se dál.

Kdo dojde prozření, zjisti, že lidé mají spirituální moci od podstaty každý stejně a projevují ji nevědomě, odehrává se za jejich obzorem a nemohou s ní Vědomě konat. Omezení a zapomění je skrze spiritualní praxi odstraněno a člověk se uvědomí plně a celistvě. Reálně není v lidstvu vyššího nebo nižšího, pouze jeho aktivita - čin nabývá zabarvení, které má svoji hierarchii kvalit (pozici).

Spiritualita dělá z člověka-osobnosti Člověka-bytost (z malého se stává velký).

Magie se nepovažuje za náboženství. Také buddhisté se sami neřadí k náboženství, ale věří v osvícení, které je pro neosvícené lidí stejně absurdní jako dojít Boha nebo uskutečnění nejvyšší dokonalosti, je to spirituální nauka a odvádí od kolektivního - světského prožívání a člověka "vyděluje" ze společnosti a společenská forma buddhismu veskrze neklade důraz na přímé instrukce k osvícené zkušenosti, ale zabývá se uctíváním - věnujte ego Buddhovy, Buddha vás očistí - ve skutkové podstatě náboženstvím je.

Z pohledu magie je v kořenu Buddhismus vyjádření saturnského proudu (askeze, pomíjívost, překročení prahu). Důsledkem špatného pochopení nauky je nihilismus (zasmušilost) - běžné úskalí tohoto proudu (naštěstí není jeden). V sumeru je saturn bůh zemědělců (Pán pluhu - Ninurtu, Marduk), který překonal draka sídlícíoho v útrobách země nad oceánem chaosu. Souvisí s fyzickým cyklem - koloběhem roku a přírodní přirozeností - drakem - zeleným lvem alchymistů.

Toto učení je tedy magii vlastní jako jedno z mnoha podléhající systému nebeského řádu (12 a 7). Nesoustředí se však na "odchod".

Svoboda čerpání spirituální inspirace z jejich zdrojů je cestou osvobození vnitřního zdroje. Při ztotožněním s jednou spirituální linií (jedním pohledem) se nám změní obraz (dle linie) a ustálením se vzdálí od jeho podstaty, střídáním linií si uvědomíme proměnlivost obrazu a žijeme blíže podstatě, odkud je možné vyjít jakoukoli cestou.

Všechny formy spirituality jsou spirituální, jednotlivé záměry bývají podobné - osvobození, pravda, nabytí moci, síly nebo výhod. Samotná spiritualita vychází z magického aspektu lidství, kolektivně sdíleného po věky věků.
Esence spirituality je přesvědčení o neviditelném-nehmotném světě, který je možný nahlížet vnitřním bytím (vpodstatě neviditelným) a ve snech (mimo hmotný svět - nikoli tělesný). Je každodenní součástí lidského života. Rozvíjení spirituálního poznání je ryze dobrovolné a pro lidský kolektiv oborové a veskrze individuální činností, která může vést k budování guruspolečenstev, linii mistrů a církvi - nežijící spiritualitu v běžném světě, ale v chrámovém řádu - v jistém smyslu můžeme považovat za životní retardaci, která nenapomáhá vnitřnímu zrání, ale oklešťuje o interakci s podněty.

Spirituální způsob života není jenom v osamocení nebo chrámu, ale odpradávna byl ve společnosti jako její součást, přestože stáhnutí se ze světa-okolí v něm hraje svoji roli.

Magie je o nabytí neviditelného a jeho působení. V tomto významu je jakoukoli vírou a vnitřním konceptem-uchopením neviditelného působení v očekávání výsledku - člověk nic nedělá "jenom tak" - a o tom je celá její idea shrnující všechna náboženství a praktiky, včetně těch bez stvořitelského mýtu a cyklu.

Její písemné záznamy se stále rozvíjí a odhalují jednotlivá odvětví, podoba se mění, podstata zůstává.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama