Význam sedmi Planet dle Agrippy

16. února 2013 v 11:50 | H.C. Agrippa |  magie

Sedm vládců světa, planety a jejich jména, sloužících k magickým výrokům.

Mimo to byla ve starověku dávána oněm sedmi vládcům světa, které Hermes nazývá Saturn, Jupiter, Mars, Slunce, Venuše, Merkur a Luna, rozmanitá jména a přídomky, jimiž byli vzýváni. Saturn byl nazýván Coelius, Srponoš, Otec bohů, Pán času, vznešený, veliký, moudrý, rozumný a inteligentní pán, odložitel velikého prostoru, Semeno nejhlubší, původce tiché kontemplace, Dárce velikých myšlének nebo pokání lidskému srdci, Ničitel a Udržovatel všeho. Síla a Moc ničící a budující, Ochranitel a Zjevovatel tajemství, působitel nalezení i ztráty, Pán života a smrti.


Jupiter byl nazýván Otec pomocný, Král nebe, Velikomyslný, Hřmící, Blýskající, Nepřemožitelný, Všemocný, Velkomocný, Dobrý, Šťastný, Přátelský, Něžný, Dobrotivý, Ctihodný, Čistý, Kráčející dobře a ve cti, Pán radosti a rozsudků, Moudrý, Pravdivý, Ukazatel pravdy, Soudce všech, Dárce všeho dobra, Pán bohatství a moudrosti. Mars byl nazýván Mavors, Válečník mocný, Strašlivý, Krvavý, Zbrojný, Nositel meče, Statečný, Smělý, Nepřemožitelný, Vznešený, Blýskající, Silný, bouřlivě Spěchající, jemuž nikdo nemůže odporovati, když chce na něho dolehnouti, Ničitel silných a mocných, Svrhovatel králů z jejich trůnů, Pán vedra a násilí, Pán ohnivého tepla, Planeta krve, rozpalující srdce bojujících a propůjčující jim odvahu. Slunce bylo zváno Foibos, Diespiter, Apollo, Titan, Paian, Fanes, Horus, Osiris, jak stojí ve výroku věštírny:

Sol et Osiris item, Dionysius Horus, Apollo,
Rex et item, retinet lucis qui et noctus habenas,
Qui ventos, qui dal imbres, qui tempora mutat,
Stellarum summus rex, immortalis et ignis.

Sol a Osiris, dále Dionysus, Horus, Apollo,
také král, držící otěže jitra a noci,
jenž dává větry, deště, mění časy,
nejvyšší král hvězd, nesmrtelný a oheň.

Dále se nazývá Lukonoš, Planoucí, Ohnivý, Zlatý, Zářící, Plápolající, Rudovlasý, Zlatovlasý, Oko světa, Dárce světla, Mnohostranný, Vše udržující, Tvůrce světla, Král hvězd, Veliký Pán, Dobrý, Šťastný, Ctihodný, Čistý, Chytrý, Rozumný, Moudrý, Zářící nad celým světem, Vládce a Oživovatel všeho, co má duši, Kníže světa, jemuž jsou poddány všechny hvězdy, Zatemňující světlo a sílu všech hvězd, Spalující a Přemáhající, Ten, jenž uděluje ze svého světla a lesku všemu světlo a jas. V noci byl zván Dionysiem, ve dne však Apollem, zahánějícím vše zlé. Atheňané nazývali jej proto Alexikakos a Homer Flios aneb Ničitelem zla. Pro svůj lesk a svoji krásu bylo zváno Foibem, Vulkanem pro svoji ohnivou bytnost, neboť jeho síla je založena mnohým ohněm. Sol nazývá se proto, poněvadž obsahuje v sobě světlo všech hvězd; Assyřané zvali je Adad, což znamená Slunce, a Židé Šemeš. Venuše byla nazývána Paní, Krásná, Sličná, Zářící, Jasná, Hvězdná, Něžná, Bělost nádherná, Plodná, Paní lásky a krásy, Dcera času, Pramatka lidí, která při počátku věcí spoutala pohlaví vzájemnou láskou a neustále plodí lidi i zvířata, Královna všech radostí, Paní veselí, Vůdkyně přívětivá, Přítelkyně, Soucitná a Blahovolná, Milosrdná smrtelníkům, Matka nešťastných, jež s láskou přijímá, Zachránkyně lidského pokolení, vylévající v každý čas svá dobrodiní, Vše poutající svou silou, vysoké nízkým, silné slabým, vznešené prostým, Vše spravující a vše vyrovnávající. Afrodite se nazývá proto, poněvadž sídlí v každém srdci a v každém pohlaví, Luciferem se nazývá, poněvadž přináší světlo a ke světlu vede slunce, Hesperem pak, poněvadž po západu slunce vychází, Fosforem pak, poněvadž řídí vše, i to nejhrubší. Merkur byl nazýván Syn Diův, Posel bohů, Posel nebešťanů, Stilbon, Hadonoš, Držitel hlasatelské hole, Okřídlený, Výmluvný, Dárce zisku, Moudrý, Rozumný, Silný, Podněcující, Mocný v dobru i zlu, Písař slunce, Posel Diův, Prostředník mezi vyššími a nižšími bohy, Mužem s muži a Ženou se ženami, v obou pohlaví však nejvýše plodný. Lucanus ho zove rozhodčím bohů; nazývá se také Hermes, to jest vykladatel, neboť zjasňuje každou temnotu a zjevuje, co je skryto. Luna byla nazývána Foibé, Diana, Lucina, Proserpina, Hekaté, Měsíční, Polotvárná, Osvětlovatelka noci, Bloudící, Mlčící, Dvojrohá, Vykupitelka, Putující nocí, Nositelka rohů, Královna nebe, Božstvo nejvyšší, První z nebeských bohů a bohyní, Královna duší zemřelých, Paní vzácných živlů, kterou následují souhvězdí, poslouchají doby a slouží živly; na její pokyn srší blesky, klíčí semena, zárodky rostou. Dále nazývá se nezrozenou matkou plodů, sestrou Foiba, svítící a zářící, jež nese světlo od jedné planety ke druhé, jež ozařuje svým světlem všechny nebeské bytosti, jež omezuje rozmanitý běh hvězd, jež rozsévá na cestě sluneční světlo, Paní veliké krásy, Paní vod a dešťů, Uštědřovatelka bohatství, Živitelka lidí, Ředitelka všech poměrů, Dobrotivá a Milosrdná, Ochránkyně lidí na zemi i na moři, Zmírňovatelka osudových ran, Rozdělovatelka osudů, Vyživovatelka rostlin pozemských, Procházející háji, Nepřítelkyně strašidel, Uzavíratelka dutin zemských, Vládkyně světelných výšin nebeských, léčivých proudění moře a smutného ticha podsvětí, Ovladatelka světa, jejíhož majestátu se děsí ptáci v povětří, zvěř na horách a obludy mořské. Koho by zajímalo další poučení o těchto a podobných jménech, přídomcích a vzýváních hvězd a planet, nechť se obrátí k hymnům Orfeovým. Ten, kdo řečenému dobře porozumí, získá hluboké porozumění přírodní magie.

Obrazy Saturnovy.

Nyní přicházíme k obrazům náležejícím planetám. Přestože staří mudrci napsali o těchto věcech objemné knihy, takže zde není třeba nic dalšího vysvětlovati, zmíním se přece o něčem. - O saturnských operacích staří kreslili, když tato planeta vystupovala na tak zvaném magnetovci, obraz člověka s obličejem jelena a nohou velbloudí, sedícího na stolici neb na draku a držícího v pravé ruce srp, v levé však šíp. Doufali, že tento obraz jim dá dlouhý život, neboť Saturn přispívá k prodloužení života, jak Albumasar dokazuje ve své knize Sadar, kde také vypravuje, že v některých Saturnem signovaných částech Indie lidé žijí velmi dlouho a umírají ve vysokém stařeckém věku. - Proto hotovili v hodinu Saturnovu, když vystupoval aneb zaujal příznivé postavení, k prodloužení života ještě jiný obraz této planety na safíru, jenž představoval starého muže, sedícího na vysokém stolci, jenž držel ruce vysoko nad hlavou a v nich držel rybu nebo srp; u jeho nohou nalézala se holubice, jeho hlava byla pokryta černým nebo tmavohnědým závojem a jeho šaty byly také bud černé nebo tmavohnědé. Tentýž obraz vyráběli také proti kaménkům, ledvinovým chorobám, a to v hodinu Saturnovu, když tento vstupoval do třetí tváře Vodnáře. Dále hotovili saturnskými pracemi obraz k podpoře růstu, když Saturn vystupoval v Kozorohu. Tento obraz představoval starého, o hůl se opírajícího muže, jenž v ruce držel zakřivený srp a byl černě oděn. Také lili obraz z kovu, když Saturn vystoupil do prvního stupně Skopce, aneb lépe do prvního stupně Kozoroha; takovýto obraz, ujišťovali, prý mluvil lidským hlasem. - Dále vyráběli o operacích Saturna a Merkura zároveň z kovu litý obrazec postavy krásného muže, jenž, jak tvrdili, předpovídal budoucnost. Činili tak v den Merkurův o třetí hodině, to jest v hodině Saturnově, když dům Merkurův, totiž souhvězdí Blíženců, jež znamená proroctví, vystupovalo a Saturn a Merkur byli spojeni ve Vodnáři, v deváté oblasti nebe, která se také nazývá bohem. Mimo to musí státi Saturn v trigonu k ascendentu, stejně tak Luna a Slunce se musí nacházeti v aspektu k místu konjunkce; Venuše má býti mocná na západě a přijímati nějaký úhel; Mars má býti spálen Sluncem, avšak nesmí míti aspektu k Saturnu a Merkuru. Záře těchto hvězdných sil rozšiřovala se dle ujištění starých na takovýto obrazec, jenž mluvil s lidmi a hlásal jim užitečné věci.


Obrazy Jupiterovy.

Při pracech Jupiterových hotovili k prodloužení života v hodinu Jupiterovu, když tato planeta ve svém povýšení šťastně vystupovala, obrazec na jasném a bílém kameni, jenž představoval korunovaného muže v oděvu barvy šafránu, sedícího na orlu neb draku, držícího v pravé ruce šíp tak, jako by jej chtěl zabodnout do hlavy orla nebo draka. Ještě jiný jupiterovský obrazec hotovili ve stejně šťastném okamžiku na bílém a jasném kameni, především na křišťálu, a to postavu nahého, korunovaného muže, jenž se zdviženýma a jako k prosbě sepnutýma rukama seděl na čtyřnožce, nesené čtyřmi okřídlenými hochy. Tento obraz měl pomáhati k ještě většímu štěstí, bohatství a vážnosti, opatřovati úspěch a blahobyt a osvobozovati od nepřátel. Dále hotovili obraz Jupiterovský k nábožnému, slavnému a šťastnému životu; obraz představoval muže se lví aneb beraní hlavou, v oděvu barvy šafránu, jenž byl nazýván Jupiterovým synem.

Obrazy Marta.

V pracích martických hotovili v hodinu Martovu, když tento vystupoval do druhé tváře Skopce, obraz na martickém kameni, zvláště na diamantu, obrazec představující ozbrojeného muže, jedoucího na lvu a držícího v pravé ruce tasený, nahoru obrácený meč a v levé ruce lidskou hlavu. Takovýto obraz měl propůjčovati sílu v dobru i zlu, všemi obávanou. Kdo jej při sobě nosil, měl vlastniti čarodějnou sílu, že všichni lidé oněměli děsem před jeho pohledem. Jiný martický obraz hotovili, aby získali odvahy, dobré mysli a štěstí ve válce a půtce; představoval ozbrojeného, korunovaného a mečem opásaného válečníka s dlouhým kopím v pravici. Tento obraz se hotovil v hodinu Marta, když vystoupil do první tváře Štíra.

Obrazy Slunce.

Při slunečních operacích zhotovte v hodinu Slunce, když první tvář Lva se Sluncem vystupuje, obrazec představující korunovaného krále, sedícího na trůně, majícího na klíně havrana a pod nohama zeměkouli, oděného v rouchu barvy šafránu. Takovýto obrazec učiní člověka nepřemožitelného a váženého, pomáhá mu k provedení započatých podniků, zahání zlé sny a je mocný proti horečce a moru. Tentýž obraz lze vyrýti do rubínu, když Slunce ve svém povýšení příznivě vystupuje, v hodinu sluneční. Jiný sluneční obrazec lze zhotoviti na diamantu v hodině Slunce, když ono vystupuje v povýšení. Je to obraz ověnčené, tančící a usmívající se ženy, stojící na voze taženém sedmi koni, držící v pravici zrcadlo nebo štít, v levici k hrudí přiloženou hůl; na hlavě její září oheň. Tento obrazec má učiniti člověka šťastným, bohatým a oblíbeným. Tentýž obraz v hodinu sluneční, když Slunce vstupuje do první tváře Lva, zhotovený na karneolu, slouží proti lunárním chorobám, pocházejícím od spáleného Měsíce.

Obrazy Venuše.

Z operací Venušiných hotovili staří k získání přízně a blahovůle v hodinu Venušinu, když vystupovala v Rybách, obrazec, představující ženu s ptačí hlavou a orlíma nohama, držící v ruce šíp. Když Venuše vystupovala v Býku, v hodinu Venušinu, hotovili jiný obrazec na lastuře, aby získali lásku žen; představoval nahou dívku s rozpuštěnými vlasy, jež nesla v ruce zrcadlo a na krku řetěz; vedle ní stál krásný jinoch, jenž levou rukou držel děvče na řetězu, avšak pravicí ji hladil po vlasech, přičemž oba na sebe pohlíželi; nedaleko nich nalézal se malý okřídlený chlapec s mečem nebo lukem v ruce. Jiný obrazec Venušin hotovili, když první tvář Býka nebo Vah nebo Ryb s Venuší vystupovala; obraz ten představoval děvče s rozpuštěnými vlasy v dlouhých bílých šatech, jež v pravé ruce drželo větévku vavřínu, jablko nebo kytici a v levé ruce hřeben. Obrazec ten měl propůjčovati člověku krásu a činiti ho milým, příjemným, silným a šťastným.

Obrazy Merkura.

Z operací Merkurovských vytvářeli v hodinu Merkura, když tento vystupoval v Blížencích, obrazec představující krásného, vousatého jinocha, držícího v levici hůl obtočenou hadem, v pravici však šíp, s okřídlenýma nohama. Tento obraz měl získávati vědomosti, výmluvnost, výdělek a obratnost v obchodě, uskutečňovati mír a svornost a chrániti před horečkami. Jiný obrazec Merkurův hotovili, když tento vystupoval v Panně, aby došli blahobytu, duchaplnosti a paměti; představoval muže sedícího na trůně aneb jedoucího na pávu, majícího orlí nohy a na hlavě hřeben a držícího v levici kohouta aneb ohnivý plamen.

Obrazy Luny.

Z lunárních operací hotovili obrazec v hodinu lunární, když tato byla povýšena, proti únavě na cestách; představoval muže opřeného o hůl, jenž měl na hlavě ptáka a před sebou kvetoucí strom. Jiný obraz lunární podporující růst polních plodin a proti jedům a dětským chorobám hotovili v hodinu lunární, když Luna vystupovala v první tváři Raka; představoval ženu, jedoucí na býku, sedmihlavé sani aneb raku, držící v pravici šíp a v levici zrcadlo, oděnou v bílé aneb zelené roucho; na její hlavě se nacházely dva rohy ovinuté hady, a kol paží a nohou měla taktéž hady ovinuty. Domníváme se, že jsme řekli dosti o planetárních obrazcích.


Kterak zaklínání a magické výroky vtiskují přirozeně své síly vnějším věcem a kterak lidská duše vystupuje k duchovnímu světu a stává se podobnou vyšším duchům a inteligencím.

Nebeské duše vysílají své síly do nebeských těles a tyto sdělují je hmotnému světu. Síly země nemají jiného, než nebeského původu. Proto používá magik chtějící těmito silami působiti vhodného vzývání věcí hořeních, ve kterém tajemnými slovy a důmyslnou výslovností přitahuje jedno ke druhému, avšak pouze přirozenou silou, následkem vzájemných souladů, kterých věci samy následují, aneb kterými proti své vůli jsou taženy. Proto praví Aristoteles v 6. knize své mystické filosofie: Když někdo při poutání nebo očarování vzývá a prosí slunce neb jiné hvězdy, aby spolupůsobily při jeho díle, tu nejsou slunce a ostatní hvězdy poslušny jeho slov, nýbrž jsou pohnuty jakýmsi druhem přirozené analogie a vzájemného vztahu, v kterém se nalézají části světa a jímž jsou si vzájemně podřízeny. Tak jako v lidském těle se pohne úd, je-li mu sdělen pohyb druhého údu, a tak jako pohyb jedné struny citery zapřičiňuje pohyb strun jiných, tak pohybují se, když někdo pohne jednou částicí světa, i části jeho ostatní, jakmile pocítí první pohnutí. Znalost souvislostí věcí je proto základem každého podivuhodného působení a zcela nutná k přivábení nebeských sil. Lidská slova jsou tedy jen určité přirozené věci a poněvadž rozmanité části světa přirozeně se vzájemně přitahují a na sebe působí, operuje magik slovy, vzývajícími silami přírodě vlastními, přičemž vede jedno k druhému jejich vzájemnou láskou a sklonem, aneb využívá jejich vzájemné nenávisti, jež je přirozeným následkem rozmanitosti věcí a množství sil, které ačkoliv sobě protikladné, přece jen tvoří souvislý díl. Mimo to donucuje také věci nebeskou silou, neboť není vzdálen nebe. Jestliže člověk přijme vliv pouta nebo kouzla, pak přijímá jej nikoliv prostřednictvím rozumové, nýbrž smyslové duše, a trpí-li některá část jeho bytosti, pak trpí prostřednictvím duše animální a pozemské. Neboť na rozumového a duchovního člověka nelze magicky působiti, nýbrž jen potud, pokud jen citem přijal tento vliv a útok, přičemž vlivem nebeských těles a spolučinností pozemských věcí animální duše lidská je dotčena ve své prvotní a vrozené vlastnosti; tak asi, jako když syn třeba neúmyslně ponouká svého otce k únavné činnosti, neboť tento ho chce udržeti na živu a uživiti ho. Pud panovačný vede k hněvu a zároveň k námahám směřujícím k docílení panství. Přirozené podmínky a bázeň z chudoby vede k pídění se po bohatství. Výzdoba a krása ženy vede k tužbě po šperkách a kráse. Hra obratného hudebníka vyvolává rozmanité vášně v posluchačích, z nichž někdo dobrovolně naslouchá hudebním harmoniím, zatímco druzí se připojují proti své vůli, poněvadž jejich cit je uchvácen, ač rozum ničeho o tom nechce věděti. Tomu druhu poutání a očarování se nikdo však nediví a nikdo si ho nehnusí právě proto, že je tak obvyklé; naproti tomu však každý žasne nad fysickým očarováním, poněvadž je nezná a není na ně zvyklý. Proto upadají lidé v omyl, domnívají-li se, že se děje něco proti přírodě aneb něco nadpřirozeného, zatím co děje se věc zcela přirozená a přírodě vlastní. Každá vrchní věc totiž pohybuje nejdříve tím, co je nižší než ona v jejím stupni a řádu, a to nejen v ohledu tělesném, nýbrž i duchovním. Tak pohybuje všeobecná duše dušemi zvláštními; rozumová duše působí na smyslovou a smyslová na vegetabilní; každý díl světa působí na jiný a každý díl je schopen býti jiným uveden do pohybu; na každou část tohoto spodního světa působí nebesa dle své přirozenosti a schopnosti, tak jako část zvířecího těla působí na jeho jinou část. Hoření duchovní svět pohybuje vším, co stojí pod ním, poněvadž v sobě obsahuje všechny bytosti, od první až do poslední, spodních světů. Nebeská tělesa pohybují tělesy světa elementárního, složenými, plozenými a citem nadanými, od začátku až ke středu, skrze hoření, věčné a duchovní bytnosti, které odvisí od prvotního rozumu, jenž jest působícím rozumem, ale také na síle stvořené Božím slovem, kteréžto slovo chaldejští mudrci nazývají Prapříčinou příčin, poněvadž bytosti byly jím vyvozeny a působí rozum teprve po něm následuje. Takováto je spojitost tohoto slova s prvním Původcem, od kterého pochází vše, co bylo stvořeno. Slovo je tedy obrazem Boha; působící rozum je obrazem Slova; duše je obrazem rozumu, naše slovo však je obrazem duše, kterou přirozeným způsobem působí na přírodní věci, poněvadž příroda je dílo slova. Vše vyvolává svůj následek jako otec syna a neexistuje následku bez předcházejícího; následek a předcházející jsou spolu spojeny pevnou souvislostí tak, že když je následek zničen, vrací se k tomu, co bezprostředně předcházelo, až dostihne nebe, pak světové duše, potom působícího rozumu, jímž všechna stvoření existují a jenž sám bytuje v nejvyšším Stvořiteli, v tvůrčím Slovu, k němuž se konečně všechno vrací. Když tedy naše duše chce působiti něco podivuhodného, musí hleděti ku svému původu, aby jím byla posílena a osvícena a od nejvyššího původce obdržela tvůrčí sílu jednotlivými stupni. Musíme si tedy více všímati duší hvězd, než jejich těl, více nadnebeského duchovního světa, než nebeského tělesného, poněvadž onen je vznešenější, i když i tento jest ke světu nižšímu poután důležitým vztahem, neboť bez tohoto prostřednictví nemohl by se díti vliv světa vyššího. Kupříkladu slunce, král hvězd, jenž vlastní světlo v nejvyšší plnosti přijímá, je před všemi ostatními hvězdami od světa duchovního, poněvadž jeho duše je nejschopnější k přijetí tohoto duchovního lesku. Kdo tedy chce nabýti vlivu slunečního, musí pozorovati slunce, a to nikoliv jen dle jeho zevnějšku, nýbrž také dle jeho vnitřního světla. To však může vykonati jen ten, kdo se obrátí k duši slunce, k ní se připodobní a duchovním okem do sebe pojme jeho duchovní světlo, tak jako vnímá tělesným okem jeho světlo viditelné. Takový člověk bude naplněn jeho leskem a přijme do sebe jeho duchovní světlo. Nadán takovýmto osvícením vpravdě se mu připodobní a takto posilněn dosáhne onoho nejvyššího jasu a všech tvarů, jež na něm jsou účastny. Když tedy přijal světlo nejvyššího stupně, přiblíží se jeho duše dokonalosti, stane se podobnou duchům slunečním, dosáhne vlastností a osvícení nadpřirozené síly a bude se těšiti v její moci, když všechnu svou důvěru položí v nejvyššího Tvůrce. Především nutno prositi o vyslyšení a pomoc Stvořitele celého světa, a to nejenom ústy, avšak také náboženským obřadem a pokornou duší horlivými a neustálými prosbami, aby Bůh ráčil osvítiti jeho ducha a zbaviti ho temnoty, jimiž tělo zastiňuje duši.

Jedná se o vybrané kapitoly z knihy Okultní Filosofie - Svazek II - autora Cornelia Agrippy z Nettesheimu (1486 - 1535)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama