STAVBA LIDSKÉHO ROZMĚRU – POLE – ANEB O GEOMETRII A LÁTCE VNÍMÁNÍ

17. ledna 2015 v 13:25 | Otakar |  magie
Publikováno 26. dubna 2012.

Dosud žádný text o posvátné geometrii nerozebral její kořen, který vede k našemu vnímání prostoru a nevztáhl ho na zdroj - Člověka. Pominul tím její význam. Ten je vpodstatě "způsobem" zobrazení univerza, vzorcem pro uspořádání - Ideou - jednou z mnoha platných (v multiversu), nikoli jedinou a všezahrnující. Vědomí je transdimenzionální a přesahuje trojrozměrnost. Svoji iluzi však nejdříve musí rozpoznat. Skutečná hmota má jinou povahu než jí vytyčuje "Newtonovská" fyzika.



Stavba "lidského rozměru" - božské geometrie - je způsobem "projekce" a nikoli skutečností. To můžeme aplikovat při četbě všech struktur a ideových objektů našeho rozlišujícího vnímání, protože Všepronikající moudrost dlí za koncepty.

Naše vědomí vnímá prostor z pozice hvězdy. Je středem třinácti paprsků, které vytyčují 26 směrů, tvoří 27 bran - bodů Nekonečného prostoru a v nich padesát čtyři pohybů vnímání (tam a zpátky) vytvářejících pole Vnímání. Každé pole obsahuje jednu a tu samou látku (společnou pro všechny a všechno), která je v různých fázích pohybu, což se projevuje jako mnohopodob - formy a hranice. Pohyb je vibrační spektrum pole, omezuje ho náš vlastní způsob zacházení s frekvencemi, a z toho vyplývá, že prožívané či jinak žité disharmonie, jsou vyvolány rezonancí - zrcadlením - jsou vybitím "vnitřní" nezpracované frekvence, oddělené od podstaty - hvězdy - a působící "nevědomě" do světa. O tom však později.

Geometrie vnímání je jako krychle a koule, dotykající se a prolínající, spočívající ve stejném střed - hvězdě - posazena ve středu těla asi dva prsty nad pupkem, ležící na hlavní ose procházející skrze temeno dolů podél páteře a vycházející v místě mezi pohlavními orgány a konečníkem. Hlavní osa tvoří rozměr nahoru a dolů, další dvě osy dopředu-dozadu a vlevo-vpravo staví zbytek trojrozměrnosti. Základem je šest směrů ze středu, tvoříc středy stěn světa v kouli a rozdělujících prostor pole na osm polí. Lidé mají dobrý důvod myslet si, že svět je placka :-)

Ze středu vede základních šest směrů: nahoru, dolů, doleva, doprava, dopředu a dozadu, první tři osy trojrozměrnosti rozvíjející krychly a zároveň rozdělují hned na osm menších. Tělesně: pravá a levá strana hlavy a hrudi, pravá a levá strana břicha a noh, levá a pravá strana noh a beder, levá a pravá strana zad a hlavy. Ruce jsou speciální, protože mají dohromady možnost celého pole - zasahují do všech osmi částí pole, dotýkají se celého povrchu "koule" a ze své podstaty vytyčují směry a dohromady pak osu. Naše tělo roste podél jiné osy než tělo psa nebo kraba, jejich vědomí tím funguje v jiném vzorci uspořádání - jiný druh zjevení - manifestace v prostoru.

*

Vnímaná skutečnost - Látka - vyplňující geometrii pole, má opravdu široké spektrum vibrací či frekvencí. Nejzákladnější a pravděpodobně nejesenciálnější je její rozlišení do čtyř elementů jenž vznikli dvojí povahou jednoho. Pro lepší pochopení si uvědomíme náš oceán vjemů a přirozeně ho můžeme rozlišit na strukturovanost - Formu a fluidnost - Pohyb.
Jemné a Hrubé popisuje formu, Horké a Chladné mluví o pohybu.
Látka je rozlišením masculinní a feminní povahy rozdělena ve čtyři živly takto:


Oheň - jemný a horký
Vzduch - hrubý a horký
Voda - jemná a chladná
Země - hrubá a chladná


Hlava a její okolí je oblastí nejjemnějších a nejrychlejších vibrací, a je prostředím živlu ohně. Hruď je oblastí vzduchu, břicho vody a od kyčlí po chodidla jsou úrovně země. Pocity v jednotlivých částech nás mohou dovést k průzkumu dimenze živlů - pozorností zaměřenou na rozvíjení vjemu pevnosti ze stání na nohou, můžeme rozšířit frekvence živlu "země" do celého pole, s ostatními to funguje velmi podobně.
Elementy jsou velmi skutečné, protože popisují to, co vnímáme. Rozlišujeme jimi látku vnímání. Zde nemusí být řeč o mýtu stvoření a o tom zda byli použity, ale že naše vnímání je jimi umně definováno: jemné, stoupající, expanzivní, horké, zářící nebo pravý opak hrubé, klesající, stahující, chladné, pohlcující. Rozmanitost forem nemá konce, ale všechny budeme v "lidském rozměru" vnímat živlově, obdobně budeme vnímat trojrozměrný prostor - vždy z pozice hvězdy a její geometrie - stavby.

*

Pokud svojí pozornost budeme kumulovat v jednotlivých oblastech, můžeme projít skrze významné vibrační úrovně: první leží metr pod nohama, druhá je kolem chodidel, třetí v oblasti kolen, čtvrtá kyčlý, pátá je v úrovni pupku, šestá kolem prsou, sedmá kolem ohryzku, osmá kolem hlavy a devátá je nad hlavou.
Oblasti mezi jednotlivými úrovněmi vibrují na rozdílných frekvenčních spektrech, nacházíme v nich rozdílné stavy vědomí, emocí a vjemů. Navíc Látka pole se nechová dle "linearity" času. Může reagovat nebo uchovávat minulé i budoucí (např. vzpomínky, očekávání, fantasie). Pole hvězdy má poeticky řečeno mnoho vrstev, záhybů a zákoutí. Aktivita jednotlivých složek je vybídnuta okolním děním na základě "rezonance" člověka se to "(do)týká", a nebo tím, že jednotlivé složky sjednoceně používáme - jsme si jich Vědomi. Jinak se nám jeví jako skryté - podvědomé či až nevědomé.


Lidské pole se zdá být pevně definované a omezené svojí pozicí, ale faktem je, že ani takové ho nepoužíváme plně. Mnohdy máme pozornost na různých frekvenčních okruzích rozptýlenou a deformujeme pozici hvězdy i celkový obraz vnímání - prožívání "Látky" světa.
Můžeme mít posunutý střed nebo omezené vnímání jednoho z šesti základních směrů či dvaceti periferních, body či brány vnímání mohou být zastřeny a osy vychýleny. Látka se tak nepohybuje harmonicky a projevuje se to jako tělesné neduhy. Člověk se doslova opustí a nechá dotyčná místa "nežít" - ukrojí se či odřízne...
Vědomí a jeho všepronikající pozornost nám pomůže vrátit poli jeho geometrii a látce harmoničnost. Člověk se spojí s tím, čím u sebe "opovrhnul" nebo "se lekl" a jakkoli jinak oddělil, protože jak praví mudrci: z oddělenosti pramení utrpení. Rozřešení našich problémů pramení ve "zpětném" přijetí k sobě (sebe) - přivinutí "nechtěného" k pozitivnímu životu - ke Zdroji toho co Jsme a to jen svojí účastí.


Uvědomění si a narovnání vlastního pole - zjevení hvězdy - je nevyhnutelnou součástí cesty k seberealizaci a naplnění - vyjádření vlastního potenciálu. Níže uvádím soubor metod na rozvinutí vlastní zkušenosti s lidským rozměrem. Cvičení vede k projasnění, zesílení a harmonizaci, bdělosti, uvědomění si Sebe a nabytí sjednocené kapacity lidského manifestačního pole.
Pracujte při nich s celým vnímání, zapojte všechny smysly a celou pozornost mysli, citu a těla, prožívejte, zkoumejte, objevujte a buďte zvědaví, protože to je Váš prostor. A patří to k základu Magie.

*





Vnímání z naší pozice - bodu Vědomí - je obsahem koule. Orientujeme se v ní pomocí krychle. Osy trojrozměrnosti vyvádějí šest směrů ze středu a protínají stěny krychle. Dvacet periferních spojují střed s rohy a středy hran. Tento model vypichuje osm bodů speciální povahy - rohů krychle - které protínají nebo se jen dotýkají geometrické koule vnímání. Vzhledem k transcendenci našeho Vědomí se v těchto bodech projevují, skládají nebo překrývají jiné rozměry bytí.
Krychlokoule lidského vědomí je "model - vzorec - informace", zákon zjevení, opravdová boží geometrie. Je používána pro "transkripci-překlad-filtraci" vjemů, které přijímáme nejen fyzickými smysly (např. zavřeme-li oči, můžeme vidět obrázky a barvy či fantazie, které nepůsobí fyzické světlo, ale tělo na tyto imaginace reaguje). Pole vědomí vytváří jeho trojrozměrnou realitu, ale nikoli to jak fungujeme jako celek. Pravděpodobně naše každodenní prožívání a zkušenost upozorňuje, že by svět krychlo-koule byl chudý a přestože se nácházíme v "něm", zároveň jsme i "jinde a jinak".
Zbývá jen dodat, že s největší pravděpodobností fungujeme simultánně i na jiných "modelech-vzorcích-informacích". Posvátná geometrie lidského pole - zjevení hvězdy - je opatrována spirituálními bytostmi. Nabytím zkušeností ze cvičení se s nimi můžete potkat.

*



Nejprve se budeme zabývat geometrii a jejím významem:


1. Sedm polí prostoru
První cvičení otevírá pole šesti stranám prostoru (krychle) a středu - uvnitř.
Svoji pozornost stáhneme do bodu dva prsty nad pupkem (hvězdy) a chvíli v něm pouze spočíváme a místo prodýcháváme. Z tohoto místa začneme vnímat "vše" co je v pravo, pravou stranu těla, pravou stranu prostoru a vše co tam cítíme a vnímáme. Pomáháme si i dechem, ale zároveň neopouštíme svůj střed. Po nejméně sedmi deších přejdeme k vnímání a prozkoumávání strany "před námi", následně "vlevo" a "za námi". Dokončili jsme čtyři světové strany a zaměříme se směrem nahoru a vnímáme vrchní část těla, prostor nad hlavou a jeho kvalitu a působení. Ptáme se u toho sami sebe: "Co je to nahoře? Jaké to tu je? Jak to na mne působí?" Dotazování můžeme použít ve všech směrech, důležité je se hlavně otevřít a zůstat ukotven.
Cvičení zakončíme přesunutím pozornosti ke směru "dolů", do dolní části těla, prostoru pod nohami (vědomí podlahou prostupuje) a cítíme i ten pohyb, jenž vznikl změnou pozornosti k opačnému směru. Celé naše pole se pozorností "dolů" jakoby usazuje. Pokud se cítíme jakkoli "vychýleni" použijeme dech a ze všech šesti směrů se nadechneme dovnitř - sedmého prostoru - a vrátíme se zpátky a plně do svého středu.


2. Dvacetšest směrů a střed
Druhé cvičení rozvíjí vnímání ze středu do plnosti prostoru.
Naladíme se na hvězdu a chvíli jsme v kontaktu jen sami se sebou, po té si vybereme jeden směr a vstoupíme do něj svojí pozorností, nejméně po sedmi deších obrátíme pozornost na směr opačný, setrváme v něm stejnou dobu a vrátíme se zpátky do středu. Takto projdeme celou krychly: nahoru, dolů, doleva, doprava, vpřed, vzad je vždy prvních šest směrů, po té můžeme libolně vybrat jakýkoli periferní, třeba pravý horní roh a levý dolní roh, nahoru před sebe a dolů za sebe, pravý horní roh a levý dolní roh, nahoře v levo a dole v pravo, až projdeme všech 20 periferních směrů, vrátíme se do středu a pozorností vstoupíme do všech směrů zároveň. A vnímáme-li jak se roztahujeme, zkusíme se zase stáhnout a jde-li nám i to, opět se roztáhneme a zkusíme pulsovat v rytmu dechu.
A předposledním krokem je, že se svojí pozorností napneme na maximum a nakonec se vrátíme do hvězdy a několikrát se do ní nadechneme. Jsme-li příliš otevření (rozpuštění či jinak rozptýlení) budeme se soustředit na směr dolů vedoucí skrz pupek do země a cítit celou svojí váhu na chodidlech. Zaměříme se na vlastní tíhu a uzemníme se.
Cvičení projasňuje pole a harmonizuje směry v nichž nejsme tak často nebo se jim "vyhýbáme". Rozpoznáme kde nás co táhne a jakou oblast máme zatemněnou. Usadíme se plně do středu našeho prostoru vnímání.


3. Dvacetsedm bran vnímání
V našem poli je přirozeně rozmístěno 26 bodů nekonečna - bran, kterými k nám vstupuje okolní svět nebo z níchž vystupujeme ze světa svého. Střed je v tomto případě také branou a to hlavní, protože skrze hvězdu vnímáme celý prostor - a je branou pro nás samé. Model má přirozeně bránu vedoucí do vnitřních úrovní - 27. bránu - hvězdu - skrz ní procházíme za prostor a pojmy "tady a tam". A paprsky této hvězdy vcházejí do nekonečna a to definujeme v bodech - 26 branách.
Cvičení spočívá v projítí bod po bodu: začneme s branou nahoru a pokračujeme nahoře předemnou, nahoře předemnou vlevo, nahoře vlevo, nahoře vlevo za mnou, a spirálovitě protisměru hodinových ručiček až k bráně dolů. A zakončíme vrácením se pozorností zpět do středu, kde projdeme skrz Hvězdu a vnímáme.
Zkušenosti s těmito rozšířenými stavy běžně zakoušeného prostoru působí na člověka nejdříve očistně a následně bystří čistotu vnímání, bdělosti a celkovou účast Ducha na jeho dění. Pole cvičícího je více v kontaktu se světem a zaroveň pevně v sobě - středu bytí. Rozjímáním skrze učiněných 54 pohybů, vstoupením a odchodem skrze brány, sílí naše hvězda a její jas je volný - očištěním prostoru trojrozměrností.
Zbývá už jen upozornit na body speciálního charakteru, které jsou v rozích naší krychle vnímání. Těchto osm bran (může) vede k zážitkům vícerozměrného "pole". Chcete-li začít s tímto záměrem opatrněji, soustřeďte svoji pozornost do osmi bodů zároveň a prohlubujte své spojení s nimi - začne se "něco" dít a jakoby rozvíjet - naše vnímání překročilo třídimenzionalitu - respektive jsme vytvořili vnitřní kapacitu na příjem vjemů z dalších dimenzí našeho bytí - a otevřeme se hlubšímu sebepoznání.


4. Třináct os
Ve čtvrtém cvičení položíme svoji pozornost do každé osy zvlášť a nakonec do všech najednou.
Rozvineme tak zkušenost s prostorem stavby svého pole a kapacity prostoru. Hloubka bytí ve třinácti osách nás vede k plné účasti na svém poli - zvětšuje vědomost vnímání k hranicím a pokračuje k transcendenci a transdimenzionalitě.
Můžeme začít dle libosti nebo postupujeme vybudováním vertikálních os: vpředo-vzado, vlevo-vpravo, vlevopředemnou-vpravozamnou, vpravopředemnou-vlevozamnou a pokračujeme horizontálními: začneme osou nahoře-dole a pokračujeme zbylými osmi po nebo protisměru hodinových ručiček.
Nakonec bytujeme ve všech třinácti osách zároveň a jsme hvězdou.
Zkušenost celého pole nás otevírá multiversu a jeho proudu látky.

*


Geometrie hvězdy je skutečnou - všeobecně zjevnou.
Její pole - Látka - vnímání je v kontinuálním procesu proměny - pohybu - ideálním případě "evoluční transformace". Látka je vpodstatě nekonečná a obsahuje všechny frekvence, vibrace, stavy i fáze, a Vaše hvězda má ve svém okolí moudrost, lásku i sílu celého vesmíru, protože je s nimi neoddělitelně(?) spojena.
V průběhu naší existence jsme se naučili s těmito vibracemi zacházet, ale ne vždy tou "progresivní" cestou, která je transformuje respektive harmonizuje s hvězdou. Některým jenž nás traumatizovali jsme se vyhnuli a "zakonzervovali" je - tím z nich činíme "samostatné" jednotky mající vlastní prostor vědomí, ale na náš úkor (vzniká bolest).
Cvičení na geometrii hvězdy nás více spojilo s její pamětí - narovnalo nás - a připravilo pro obnovu harmonického proudění látky.
Nyní můžeme vše proniknout a začlenit "špinavé" a jinak negativní kouty zpět do procesu uskutečnění vůle hvězdy - integrovat sve tělo a komplet celé pole vnímání. Navrátit jas temným místům a temná místa spojit se zdrojem - vědomostí a účastí. Je to tak přirozené, protože jsme to "víc" my, docházíme celistvějšího Já. Z nevědomého se stane vědomé a můžeme tím plněji projevit svůj potenciál, protože odstraníme bariéry a odmítnuté "vibrace" nebo prostě vše kde máme "zaujatost" tímto způsobem zpracujeme a východněji řečeno, překročíme odpor a lpění. A tak necháme dílo zrát do úplné rovnováhy a harmonie.
Následující dvě techniky práce rozvinou zkušenost s látkou a její transformací skrze integraci s hvězdou - zdrojem lidského Vědomí.

5. Látka pole

Lidské pole je orientované dle osy nahoře-dole, nebe a země, pomalé klesá a rychlé stoupá, od středu osy nahoru máme živel vzduch a oheň, směrem dolů vodu a zemi. Jednotlivé frekvenční úrovně se liší hustotou i vibrací. Harmoničnost je tvořena spojením či nespojením s jádrem lidského bytí - hvězdou, proto se v tomto cvičení prochází pozorností úroveň po úrovni.
Pomoci krouživé pozornosti v jednotlivém okruhu se naučíme vstupovat hlouběji do látky pole a obsáhneme tak hlubší úrovně pole, které se na první pohled jeví zavinuté či neaktivní. V tomto případě není lepší cesty než se podívat, copak u sebe máme.
Začneme asi metr pod chodidly, můžeme si pomoci představou průhledné kuličky pozornosti, která rýsuje metr pod nohami kruh jehož velikost nechám plně na vás, ale pamatujte, že se do něj vždy musí tělo vejít. Krouživým pohybem přenášíme pozornost do frekvenčního okruhu celistvě a postupně "procházíme" úrovně - hloubku. S každým započatým kruhem je oblast jasnější a vnímatelnější. Pozorností objekty v poli procházíme a tvoříme tak ve vědomí více prostoru pro ně, pomocí našeho citu je spojíme se sebou a prožíváním je transformujeme a integrujeme s hvězdou - zdrojem Vědomí.
Látka obsahuje objekty, které jsou mimo čas, jsou minulé, budoucí a nebo v čase nejsou.
Jsme spojení se vším a proto moc nezáleží s čím jsme v tomto životě ve vědomém kontaktu, ale jaké k tomu máme vztahy a jejich kvalita. To co potkáme v jednotlivých úrovních můžeme ovlivnit v přítomnosti - pomocí našeho citu. Jsme-li ve vibraci ztraceni (bolest, smutek), vraťme se hlouběji do svého středu a zhluboka dýchejme do podbříšku až uvolníme celé pánevní dno, kyčle, kolena a kotníky.
Uvědomování si podvědomého obsahu a nevědomých složek, respektive toho co člověk před sebou zapřel je dlouhodobý proces, ale každý krok na této cestě vede ke spokojenějšímu a plnějšímu životu - harmoničtějšímu proudění látky a jasnějšímu zjevení hvězdy - celistvému bytí.
Ve všech devití úrovních učiníme stejný počet kruhů - oběhů, minimálně sedm v každé.
Všechno prožíváme a integrujeme se středem. Nakonec cvičení rozmístíme pozornost do všech úrovní a učiníme je spojité - prostupné a volně proudící. Praxí odstraníme vibrace, které harmonické proudění potlačují nebo jinak blokují, spojením se Sebou, čímž olovo transformujeme ve zlato, pomocí elixíru - Vědomí.
Každou část, kterou jsme odřízli vrátíme ke zdroji života a dáme jí prostor vyvinout se - dozrát.
Krouživou pozorností nesmíme ubírat naší citovosti, která kvality vnímá přímo, dbejme na celý pocit z kruhu včetně tělesných oblastí a jejich napětí.
Pokud nabydete ve frekvencích zkušenosti, můžete si vyrovnat živly v těle, respektive harmonizovat vibrace v každé úrovni, neharmonické vystupují do podob jiného živlu. Jednoduše se zaměříme na "vystupující" napětí a transformujeme ho plným vnímáním, pozorností a účastí. A to někdy může trvat nebo vyžadovat větší kapacitu pole či vyšší frekvence.
Cvičení tuto kapacitu kultivuje a frekvence celého pole zpracovává - transformuje - k větší zářivosti hvězdy. Osvobodí nás od blokací a omezení v poli.
Jas hvězdy a bytí není výsledkem frekvenčního spektra (aktuálních kvalit pole), ale harmoničností jeho uspořádání, která je projevem přitomnosti či nepřítomnosti našeho Vědomí.
Vše je to o bdělé přítomnosti a integraci látky světa s hvězdou - sjednocení.


6. Magie

Šesté a poslední cvičení rozvíjí magické poznání o skutečnosti. Jeho účelem je doplňování tzv. chybějících vibrací - završení - Dokonalost - soulad s Bohem.
Dobře víme kde nám co chybí a nebo co doopravdy chceme. Je naší volbou jací jsme a proto rozhodneme-li se pro změnu, není nám zábran. Naše záměry hýbají naším životem a pokud se nám nedostává, musíme pochopit, že jsme "my" ti, co se oddělili (zákon hvězdy) a je v naší odpovědnosti, abychom podnikli patříčné kroky ke spojení.
Začneme tak, že si uvědomíme všech 27 bran našeho vnímání a otevřeme je, abychom cítili proud "všehomíra". Jakmile jsme dostatečně otevřeni širému oceánu nekonečna, budeme imaginovat žádanou kvalitu nebo si vezmeme ku pomoci hmotnou reprezentaci, spojíme se s její universální (obecnou) kvalitou a tyto vibrace do našeho pole přijímáme. Vybíráme si je z "všenabídky látky" a kumulujeme je v oblasti našeho jádra, integrujeme a zhluboka se jimi sytíme. Kvalitou se nabíjeme.
A opakujeme do zdárného uskutečnění. Vyvstanou-li blokace (odpor, zpochybnění), pouze zintenzivníme pozornost na žádanou kvalitu a její frekvenci zesílíme. Dotyčná frekvence dosáhne kritického množství a spustí transformaci celého pole - rozpustí blok - protože doplňujeme o "chybějící - nedozrálé" prvky, harmonizujeme se a spějeme naším konáním k Celistvosti.
Můžeme si dát vše co potřebujeme.
Spojíme se pomocí imaginace nebo hmotné reprezentace s kolektivní obecnou kvalitou a kumulujeme tuto vibraci pomocí pozornosti a rozvíjíme z nekonečné látky - živíme se a plníme sí celé pole, všech devět úrovní a nakonec se "to" projeví do světa.
Náše životní situace je reflexí vnitřního života a proto "nové" vibrace nás spojí se světem jak potřebujeme a v rámci synergie - souladu, pospolitosti a spolupráci všeho se vším. Nemusíme se tedy bát, že bychom tímto způsobem dosáhli svého přání na úkor někoho jiného. Technika ctí etiku univerza a působíme tedy jen na "své" vibrační spektrum hvězdy a pouze skrze něj se dočkáme přirozené odpovědi světa - Stvoření. Přání odráží naše potřeby a ty jsou vodítkem k části nás samých, kde se potřebujeme "řešit" k plnější seberealizaci.
Cvičení ještě můžeme obměnit: učiníme kontakt s hmotnou reprezentací kvality nebo ji imaginujeme a vyvstane nám nějaký pocit, čili vztah k této kvalitě, prožíváme tento vjem a pozorujeme jeho změnu. Technicky upravujeme vztah k frekvencím - způsob jejich zpracování v poli. Negativní vztah k žádané kvalitě se účastí Vědomí a záměrem transformuje na pozitivní.
Pole bude dané frekvence nadále zpracovávat a nebude se jim podvědomě vyhýbat nebo je vyhledávat - změníme vlastní nastavení a svět zareaguje na základě rezonance. Dostane se nám co hledáme.
Třetí verzí toho samého cvičení k dosáhnutí žádané kvality a doplnění vibračního spektra, je spojit se s tím co chceme jak nejlépe umíme, cítíme a vnímáme, a pak necháme hvězdu rozšiřovat a rozvíjet vzniklou vibraci do celého pole a do všech dvacetišesti směrů zároveň.
Necháme touto vibrací ovlivnit zbývající látku pole a manifestovat ji do světa ze svého středu.
Používejte u cvičení vždy celého sebe a kvalitu vnímejte co nejplněji, všemi smysly, práce s frekvencemi je otázka praxe a intuice. Rozvíjením zkušenosti jistě dojdeme výsledku ve hmotě - těle.

*

Látka pole, která je stále prvotní substancí, chaosem jenž uspořádává hvězda, nesoucí řád, je tu zjevně pro všechny dohromady i pro každého zvlášť, vyhýbá se naším měřítkům prostoru i času a sama odkazuje na překročení povahy trojrozměrnosti. Její tajemství odhalíme jen vlastním bádáním. A dojdeme-li hranic lidského rozměru, nezastavujme se, ale nezapomínejme, kdo jsme a proč jsme přišli.


 


Komentáře

1 Walko | Web | 16. srpna 2012 v 18:42 | Reagovat

To nemá chybu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama